Přinášíme vám další rozhovor s Kateřinou Veselou, ředitelkou kliniky REPROMEDA, který najdete v časopise Xantypa.
MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.
Váš původní profesní záměr a medicína tak úplně nejdou dohromady. Proč takový obrat?
Musím přiznat, že samotná doba mě přiměla k tomuto rozhodnutí. Původně jsem díky své rodině tíhla spíše ke kultuře a novinařině. Můj táta byl režisér dokumentárních pořadů a sportovních přenosů a maminka pracovala jako filmová střihačka. Táta se však pro nesouhlas s tehdejší politickou situací nemohl od sedmdesátých let svému oboru věnovat a kvůli tomu jsme neměli řádný kádrový profil. Navíc moje smýšlení bylo totožné s jeho a bylo jasné, že nejsem vhodný adept na psaní článků schvalujících stávající režim. Na druhou stranu přírodní vědy mě už tehdy také bavily, a tak jsem se rozhodla, že zkusím medicínu. Ale ani tam jsem neměla lehký nástup. Na lékařské fakultě v Brně se při přijímacích pohovorech o moje postoje i postoje mé rodiny v roce 1968 velice zajímali. Řekla jsem, že v té době mi byly dva roky. Nevzali mne, a tak jsem to zkusila v Bratislavě, kde jsem měla štěstí, a začala studovat tam. Po roce jsem pak přestoupila do Brna.
A proč právě reprodukční medicína? Kdy jste se pro ni rozhodla?
Od počátku mě tento obor přitahoval, seznámila jsem se s ním už za studií na klinice na Obilním trhu v Brně, kde jsme jako medici stážovali. Byla to pro mě syntéza věcí, které mne zajímaly – gynekologie včetně gynekologické chirurgie, endokrinologie, ultrazvuková diagnostika, embryologie… Možná za to mohl i tehdejší vynikající asistent I. gynekologicko-porodnické kliniky MUDr. Jan Veselý, který mne jako medičku učil a dokázal nám ten obor velice krásně přiblížit. Po několika letech jsme se stali životními partnery. Kdybych byla novinářka nebo dokumentaristika, bylo by všechno jinak, ale ten současný život žijeme jenom jednou a je to asi všechno tak, jak být mělo.
V současnosti jste spolumajitelkou přední reprodukční kliniky v Česku. Proč jste se k tomuto kroku rozhodla?
Než jsme založili vlastní kliniku, pracovala jsem více než osm let v Brně na gynekologicko-porodnické klinice na Obilním trhu. Jako jedna z mála nemocnic se už v té době intenzivně věnovala asistované reprodukci. Zde se také v roce 1982 zrodilo první dítě ze zkumavky. Během působení na klinice jsem začala pociťovat potřebu více se realizovat v tzv. preimplantační genetické diagnostice, které však tehdejší vedení nebylo tak docela nakloněno. Rozhodli jsme se tehdy s mým manželem vybudovat vlastní pracoviště a o dva roky později se u nás narodilo první dítě po preimplantační diagnostice. Nejsme však supermarket na děti ze zkumavky, nejde nám o to zvítězit v počtu prováděných výkonů, ale poskytovat individuální péči šitou klientům na míru a dělat vysoce specializované výkony, které potřebují páry se speciálními faktory neplodnosti a genetickými riziky a také páry starší. Věnujeme se zároveň celostní a komplementární medicíně, kterou spojujeme s vysoce sofistikovanými technikami reprodukční medicíny a genetiky. I tím se odlišujeme od mnohých klinik u nás.
Předností vaší kliniky je mimo jiné právě specializace na genetiku. Souvisí pouze přímo s umělým oplodněním nebo jsou genetické testy využitelné v reprodukční medicíně i jiným způsobem?
Reprodukční genetika dnes nabízí celou škálu možností. Kromě běžných genetických vyšetření, která se provádějí standardně u neplodných párů, je možné pár otestovat ještě před tím, než snahu o reprodukci zahájí. Lze zjistit, zda partneři nejsou například nosiči genových mutací pro stejné choroby, což by pak mohlo zapříčinit dědičné onemocnění u dítěte. A preimplantační genetická diagnostika embryí může zabránit tomu, aby bylo počato dítě postižené vážnou nemocí, odsouzené k utrpení či dokonce k jisté smrti. Umožňuje to komplexní přístup k problematice reprodukce a jejím poruchám.
Má spojení moderní západní medicíny s tradiční východní větší úspěch při asistované reprodukci? Nejdou tyto obory trochu proti sobě?
Západní a východní medicína, věřme, v brzké budoucnosti urazí veliký kus cesty směrem k sobě. Respektive ten kus cesty musí vstříc východní medicíně urazit ta západní. Na konci této cesty pochopíme, že východní medicína je rovnoprávným oborem medicíny a měla by se vyučovat na všech lékařských fakultách. Kdo se do celostní a východní medicíny více ponořil, ví, že její pomoc je obrovská a že informace v ní obsažené jsou vysoce cenné a doplňují bílá místa na mapě medicíny západní.
Jak vidíte reprodukční medicínu v budoucnu?
Z odborného hlediska nás čeká mnohem větší splývání s oborem reprodukční genetiky a časem přechod na rutinní genetické vyšetřování embryí prakticky u každého cyklu mimotělního oplození. Více se bude využívat i prediktivního testování a odhalování možných rizik již preventivně, před zahájením reprodukce. Klíčové slovo celého trendu je tedy čím dál tím větší individualizace péče.
