V den punkce mi bylo odebráno 40 vajíček, což se zdálo jako velký úspěch. Bohužel se mi ale vytvořila voda v břiše, která tlačila na plíce a nebylo mi vůbec dobře. Nastal den D a my jsme se dozvěděli od paní doktorky, že téměr všechna embrya fragmentovala, 2 se sice začala dělit, ale nevypadá to ani s nimi příliš dobře. Plakala jsem jak malá, ale domluvili jsme se, že zkusíme obě embrya zavést a uvidíme.

„Ležet jsem odmítala, když byla minimální šance, že se některé z embryí uchytí.“

Ihned po zavedení embrya jsme jeli domů. Ležet jsem odmítala, když byla minimální šance, že se některé z embryí uchytí. Voda mi tak tlačila na plíce, že jsem musela do nemocnice. Tam mi řekli, že pokud mi tekutinu odsají a já budu těhotná, pak existuje riziko potratu. Tak jsem to odmítla a raději spala v sedě. Za 14 dní jsem měla zkusit test. Ani jsem nechtěla, ta šance byla minimální, tak proč ho dělat.

Jenže on byl pozitivní! Měli jsme velkou radost, vše bylo sluncem zalité. V 6. týdnu ale přišlo silné krvácení. V nemocnici řekli že je jim to líto, ale plod je pryč. Zhroutila jsem se. Za 14 dní jsem jela na kontrolu, a lékař řekl, že uděláme ještě kontrolní ultrazvuk. Jezdil mi dlouho po břiše sem a tam. Zeptala jsem se ho, co se děje, jestli se mnou něco není v pořádku? A on odpověděl, že jsem naprosto v pořádku a že mám v děloze plodový váček a srdíčko které bije! Začala jsem strašně brečet a se začal smát, pak dostal takovou pusu, až se mě lekl. Chytily se obě, a odešlo jedno, proto to krvácení v 6. týdnu.

Těhotenství bylo krásné, já si ho užívala. Pak mně začalo zlobit srdíčko, takže jsem brala léky a lékaři mě více hlídali. Byli úžasní, hlavně velké díky MUDr. Chrastinové, Šumperk.

„Těhotenství po IVF je naprosto stejné jako to klasické.“

Těhotenství po IVF je naprosto stejné jako to klasické. Obavy máte stejné, jestli bude miminko v pořádku, jestli vše dobře dopadne. Ale na genetickém vyšetření jak ve 12., tak ve 20. týdnu, vám vše vysvětlí, uklidní a i poradí. U nás bylo vše v pořádku. Byly to krásné chvíle, když nám celé těhotenství říkali, že vše probíhá, tak jak má. No a 9.1.2009 se nám narodila, císařským řezem naše “vaše” 4kilová a 47 cm dlouhá Sofinka.

Věřte, cesta to byla dlouhá, bolestivá, někdy uplakaná, ale nakonec ta nejkrásnější a stála za to, za všechno na světě.

Sofinka nám dělá velkou radost, ve škole – samé jedničky, hraje na kytaru a cvičí mažoretky sólo, kde sbírá medaile.“

Monika