Antikoncepci jsem vysadila v září 2018 těsně před naší svatbou. Na svatební cestu jsme jeli na Bali a doufali, že si domů odvezeme malého „Balijce“. To se bohužel nestalo a ani po roce snažení se, jsem těhotná nebyla. Asi půl roku jsme to řešili s mojí gynekoložkou, která mi nasadila léky, které měly vyvolat ovulaci, která se u mě vůbec nedostavovala, a další léky, které měly probudit moje vajíčka, která v tu chvíli byla neaktivní a spala. Po této proceduře bylo moje tělo připraveno, ale těhotenský test stále negativní. Proto nás v dubnu 2020 poprvé poslala moje doktorka na reprodukční kliniku Repromeda, kde můj manžel šel na spermiogram. Přišla první velká rána a první slzy. Spermií bylo málo a to málo, co jsme měli, tak bylo pomalé nebo s poškozenou hlavičkou. Nedalo se nic dělat. Pokud jsme chtěli miminko, a my chtěli, museli jsme podstoupit IVF. A tímto začal kolotoč pohovorů, testů a nekonečné množství injekcí. S každou píchnutou injekcí jsme se ale blížili k našemu vysněnému miminku, takže jsme ani já, ani můj manžel, který mi je všechny píchal, nikdy nezaváhali nad tím, jedinou injekci vynechat.

V říjnu 2020 jsem v Repromedě podstoupila odběr vajíček a manžel opět odevzdal svoje spermie. Ještě ten den jsme věděli, kolik mých vajíček bylo zralých a vhodných k oplodnění. Ze 14 vajíček se jich nakonec podařilo oplodnit jen 6. Po pár dnech jsme se dozvěděli, že oplodněných embryí, která byla vhodná na kryokonzervaci, bylo jen 5. A nakonec ještě po biopsii nám zbylo pouze jedno jediné zmražené embryjko, které doktoři doporučili k transferu. Tuto zprávu jsem obrečela a pro mě to byl snad nejhorší den z těch všech dní, kdy jsme se snažili o miminko. Měli jsme pouze jednu šanci na otěhotnění. Ale i přes takové zprávy jsme to nevzdávali a věřili jsme, že miminko budeme mít. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že by se nám to nemohlo podařit.

Den před Silvestrem 2020 byl pro nás velký den – transfer našeho jediného embrya. Byla jsem trochu nervózní, ale maximálně jsem důvěřovala všem lékařům, sestrám a všem, co se o mě a moje embryjko starali. Manžel se mnou při transferu kvůli Covidu nemohl být, tak jsem byla hrozně vděčná za to, že mě za ruku držela zrovna sestřička Pětová, díky které jsem se uvolnila a měla ze samotného transferu krásný zážitek. Doktor Matěna, který prováděl transfer, mi popisoval celý průběh a já poprvé na vlastní oči uviděla naše budoucí miminko. Úžasný zážitek a slzy na krajíčku.
10 dní na to jsem si udělala těhotenský test a světe div se, byl pozitivní. A dneska, v září 2021, tu už v náručí držím naše krásné, a hlavně zdravé miminko. Za to vděčíme především mojí obvodní gynekoložce MUDr. Čadílkové a celému týmu z Repromedy – od lékařů, specialistů, sestřiček, koordinátorek, genetiků, laborantů, embryologů, až po dámy z recepce a kavárny, sanitářky a paní na úklid. Se všemi, s kým jsme přišli, já, můj manžel nebo naše embryo, do styku, tak byl usměvavý, příjemný, ochotný a maximálně profesionální.

Z celého srdce Vám děkujeme!
Martina, Pavel a malý Luka